O nás

Dne 12.6.2005 v Polské Wroclawi přijalo prvních pět Čechoslováků (a začátkem roku 2008 šestý) Trojí útočiště a základní iniciace od Jeho Svatosti 12. Gyalwang Drukpy. Vzhledem k místu přijetí Trojího útočiště vycházela naše skupinka z Wroclawské sanghy Drukpa Kargyud w Polsce – Druk Jeshe Dordže.

 

V září 2017 v polských Sopotech přijali Trojí útočiště další čtyři Čechoslováci, čímž se počet rozrostl na 10.

Nově příchozí členové řádu Drukpa Kargyud zaznamenali svoje dojmy v krátkém povídání.

Zapsali: Puntsok Namgyal a Deykit Chölso

Při příležitosti návštěvy Evropy Jeho Eminencí Sey Rinpochem další čtyři následovníci Učení Fráni Drtikola přijali Trojí útočiště a iniciaci nauky Phowa[1].  Samotné učení Phowa je tajné, traduje se v ústním podání, a proto není na místě o něm psát. Za zmínku však stojí několik aspektů praxe, na které byl kladen důraz.

Před zahájením iniciace zmocňující k praxi byl přeložen a podrobně vysvětlen tibetský text, včetně pojmů a odkazů. Bylo tak učiněno proto, aby byl obsah náležitě pochopen, a nedošlo k zjednodušení na pouhé mechanické mantrické opakování. Při této příležitosti předávájící, Sey Rinpoche, s humorem podotkl, že je to tak v tradici Drukpa Kagyu zvykem, ale nikoli v tradici Gelug, kde lámové předávají iniciace a žáci, posluchači, přesně nerozumějí tomu, co se předává.

Obdobně dávali Fráňa, Evžen a Jenda (Jigme Dondam Dorje) svým žákům ke studiu texty Fráňových překladů s důrazem na to, aby byly důkladně prostudovány, pochopeny a (za)žity. Dále byl na začátku praxe předávájícím zdůrazněn aspekt bódhičity, což je paralelou k Fráňových pouček na začátku cesty a výroku, že samotný vstup do nirvány je nejlepší pomocí všem cítícím bytostem, a tak i při cvičení čakramů je třeba myslet na to, že tak není činěno jen pro něho samotného, praktikujícího, což je právě onou bódhičitou.

Sey Rinpoče vyučoval veľmi zrozumiteľne a aj náročnejšiu prax učil zjednodušene a s poukázaním na podstatu. Pri procese prijatia útočiska zdôrazňoval pochopenie, prečo sa praktizujúci chce stať buddhistom a upozornil na to, že prijatie útočiska je pomocou kým bytosť nedosiahne osvietenie. Informácie odovzdával presne a do hĺbky, preto symboly inicializácií i praxe phowa mohli v účastníkoch zostať živé. Každého podporoval v praxi, poukazoval na úprimnosť k sebe samému, na disciplínu, úmysel  i  pravdivosť meditácie. Posledný deň stručne načrtol Náuku o barde a umieraní. Vysvetlil podstatu významu slova Bardo, pričom BAR znamená medzi a DO úzky. Poukázal na to, že naša myseľ je tak zaujatá, že nepostrehne bardo, že nepostrehne úzku medzeru medzi myšlienkami, a že zachytenie Barda by malo byť našou praxou. Pomocou by nám mala byť prax bdenia a shine. Ako uvádza E.Štekl o záverečnej reči G.Buddhy Kniha chudoby – tá posledná duchovná sféra je vlastne stav bez myšlienok. To znamená: keď bez predstavy, tak teda bez myšlienok. Chudoba je teda chudobou myslenia. Praxou tohto cvičenia je vyvrcholením cesty, je pomôckou k preniknutiu ku konečnému cieľu.

Předávající zdůrazňoval, že k praxi není možno přistupovat se zaťatostí a násilnou snahou o dosažení něčeho. Přístup k praxi by měl být radostný a uvolněný, což Evžen Štekl vystihl slovy: „Koncentraci si neprotivit“ a FD jako: „být přítelem prázdné cely“. Na konci samotné praxe bylo provedeno obětování znovu jako akt bódhičity. Dimenzia učenia i návštevy Sey Rinpoche bola i je účinná presne do tej miery, do akej hĺbky jedinec prenikol, alebo bol schopný preniknúť.

[1]              Učení Phowa patří do 6 Náropových jóg a zjednodušeně označuje přechod z jedné úrovně na druhou, přesun vedomí v okamžiku smrti.